Rozhovor se členy race teamu po sezoně

Po sezoně hodnotí svoje počínání nejenom tým jako celek, ale i samotní závodníci. Níže si můžete přečíst, jak to vidí třeba Jirka Pliska, Vašek Sedláček, Kája Grohová, Lenka Blažková, Terka Tužilová nebo Adam Matouš..

1) Byl jsi členem Silvini Madshus teamu rád a proč?

Plizi: Jsem členem moc rád hlavně kvůli lidem, kteří tým tvoří. Je skvělé trénovat a jezdit po závodech s kamarády v pohodové atmosféře a vzájemně se vyhecovat k co nejlepším výsledkům. Zároveň mě těší, že díky týmu si můžu rovnocenně zazávodit s nejlepšími.
Terka: Kdo by nebyl rád? Těžko by člověk hledal tak skvělou partu lidí, kteří v týmu jsou. Společné tréninky a akce jsou vždy velice veselé a skvěle zorganizované a tak mě těší, že se jich mohu účastnit.
Vašek: Nebyl jsem rád, BYL JSEM ŠŤASTNEJ, a to i ve chvilkách kdy jsem byl zklamaný ze svých tragických výkonů jste mě udrželi nad vodou a snažili se mě podpořit. A to je to nejdůležitější co jsem potřeboval. A hlavně jsem si asi po 15 letech dopřál ten luxus se trochu víc oddělit od rodiny, díky mé skvělé Kačče, a užil si soustředění a závodů, takže to bylo prostě super.
Kája: Jsem ráda členkou, díky Márovi a SMT, jsem si mohla zazávodit ve skiclassic, toho si moc cením a stále mě to motivuje k řízenému tréninku, přípravě. Užila jsem si spoustu parádních lyžařských akcí s bezva lidmi.

2) Chtěl bys být i nadále a proč?

Plizi: Ještě jsem na závodech neřekl poslední slovo :-)
Michal: Ano – musím dokončit rozdělanou práci, která mi zbyla z letošní sezóny, a snad ještě nejsem tak starej, abych neprohnal pár mladších soupeřů.
Adam: Ano chtěl. Hlavním důvodem je, že vaše starání se o závodníky (máza, ubytování, vybavení, administrace atd.) je na profesionální úrovni. Také se mi líbí jak SMT značně přispívá ke zlepšení kvality lyžování v ČR.
Kája: Ano, chtěla bych v tom pokračovat, protože mě to baví a mám motivaci se zlepšovat.

3) Jsi obecně spokojen se sezonou a proč?

Vašek: Jsem strašně spokojený. I když ty poslední závody nebyly, tak jsem si letos skvěle zazávodil a konečně poznal trochu, co to je trénovat, a vím, že tam je ještě hodně rezerv, takže je tu velká motivace jet dál a poznat co ve mně je. A těch zkušeností-to se člověk naučí prostě jen na závodech.  No a kdyby výsledky nebyly, to všechno okolo toho a ta naše super parta prostě stojí za to.
Kája: Spokojená jsem velmi, stále sbírám nové zkušenosti v dálkových bězích. Největší radost mi udělal Vasák, že jsem to zvládla absolutně nad moje očekávání. (Ještě, že mě Mára přemluvil. :-))
Adam: Se sezónou spokojený nejsem. Výsledkový půst jsem očekával, protože jsem letošní rok obětoval kvůli tréninku na ten další. Celkově jsem tréninkovou zátěž za roční tréninkový cyklus navýšil o 25 %  na cca 900h/10000 km. Byl to takový experiment a ve většině závodů jsem se necítil 100%.
Lenka: Jsem celkem spokojená, mám radost, že jsem zvládla jezdit soupaže a největší radost mám z Jizerské. Ale mrzí mě, že jsem ze zdravotních důvodu závodní sezónu ukončila už v únoru:-(

4) Které závody se Ti povedly?

Plizi: Nejvíc se povedla Marcialonga  a Jizerská 50. U obou musím říct, že jsem si splnil dlouhodobý cíl (sen?), jak tyhle závody zajet. Ale zároveň vím, že při obou závodech se dalo něco udělat líp a výsledky mohly být ještě trochu lepší...
Vašek: J50, to byl nádherný víkend s rodinou na Bedřichově se vším všudy a konečně prolomená smůla a ty pocity, pro které to člověk dělá a dře několik let, aby to zažil=prostě jedeš co to jde a skoro to nebolí a všechno nám sedlo dokonale (třeba když ještě potrénuju, tak budu schopný vydržet až na Rozmezí a pojedu s Plizim). Na Vasáku to pak byla naprosto čistá hlava a boj od začátku až do cíle bez strachu, že by člověku došlo. Prostě cíl nechat tam všechno. Kdybych nezjistil, že je před námi skupina, chtěl jsem jít do úniku (příště ještě poladit to čůrání – to byla obrovská zkušenost, o které jsem si ještě před 3 lety myslel, že to dělají jen Dahl a jemu podobní).
Michal: Dobrý výsledek jsem měl na BNLM 1. v kategorii (Standa se nezúčastnil) 7. celkově, na Bobolopetu – výborný čas, velmi dobrý výkon, opět vítězství v klasice, na Vasáku pak obhajoba pořadí z minulého roku, ještě vychytat pár momentů během závodu, které mi mohly pomoci vylepšit výsledek ještě o pár míst.

5) Které závody se Ti nepovedly a proč?

Plizi: Nejhorší z pohledu výkonu byly první dva závody (Livigno a La Venosta). Asi proto, že mi chyběla síla (prudké krátké kopce), závody jsou krátké a trénujeme na delší, před prvním závodem málo kilometrů na sněhu, vysoká nadmořská výška (???). Nejsem spokojený ani s výsledky na La Diagonele a Vasaloppetu. I když tady hrála velkou roli nepovedená máza na Diagonele a špatný výběr lyží na Vasáku, tak přesto se na obou závodech dalo jet líp. Na Diagonele to chtělo mít silnější hlavu ve chvíli kdy to nejelo a na Vasáku nejít podruhé na záchod a být ve skupině vepředu a mít se ze sjezdů kam propadat :-) Nejvíc se nepovedly závody, které jsem nejel, protože jsem byl nemocný, ale v tomhle ohledu to letos hodnotím spíš pozitivně.
Vašek: La Venosta –krásný závod– moc kg váhy, málo nalyžováno na sněhu a prostě to nešlo-do teď jsem to nerozluštil
Marcialonga – Marča je prostě luxus závod. Vím, že top 40 na Marči je super, ale když tam člověk drží 1. skupinu až pod kopec, tak to prostě nesmí pustit – to si neodpustím
Toblach-Cortina – na bolest v krku se nebudu vymlouvat a moc krásný závod. Prostě ta moje zatracená hlava a to, že v rozhodující chvíli musí člověk bolest překonat, ať to bolí sebe víc, a udržet těch pár rozhodujících metrů, aby byl v té rozhodující skupině (jsem rád, že jsem to konečně mohl jet a zkusit to – ty zkušenosti ze závodu jsou k nezaplacení a vím hlavně občerstvení do příště, které jsem taky trochu zadrbal)
Kája: Marča – kombinace aktuální fyzické kondice, pomalého sněhu v úvodu závodu a výběru hrubších lyží než bylo třeba.

6) Byl jsi spokojen se servisem lyží a proč?

Plizi: Servis je super. Všichni dělají maximum, je dobrá atmosféra před, během i po závodě. Když se něco nepovede, tak jsme schopní (jak servisáci, tak závodníci) se z toho poučit.
Vašek: Byl jsem moc spokojený – podle mě Mára udělal neskutečnej pokrok, jak v kombinacích, testování před závodem a v den závodu – to bylo letos hodně rozhodující, podle mě, protože se to vždycky přes noc změnilo. A ta dřina u toho kopyta-to člověk nemůže být nespokojený. Oproti loňsku, kdy jste byli jedničky, jste jedničky s hvězdičkou.
Michal: Ano – obdivuji a velmi si cením práce a času, který do toho investujete, např. letošní Vasák. Opět změna počasí těsně před závodem a vy jste celou noc dělali lyže a pak jste perfektně zajistili odvoz na závod, občerstvení. Velká poklona.
Adam: Servis byl výborný celou sezónu. V každém závodě jsem měl lyže stejně dobré, nebo i lepší než ostatní závodníci.

7) Co jsi udělal pro to, abys byl dobrý v uplynulém roce?

Plizi: Trénoval, odpočíval, moc nerval a prakticky nechlastal. Zároveň jsem se snažil (a budu to dělat i na dále) vzdělávat po tréninkové stránce i co se týká materiálu a servisu.
Vašek: Přestal jsem si namlouvat, že mi stačí jezdit do práce a z práce, a začal trochu trénovat. Snažím se využít i chvilky v práci na posilování (třeba jet na lyžích do práce a pak ještě síla – ta síla po 10 letech neposilování je strašně důležitá. Akorát to není žádná prdel se do 2 min oblíct a letět na výjezd a zpocenej. Víc běhám a hlavně s holema – to jsem si předsevzal a splnil (člověk to běhání potřebuje), víc kvalitních intervalových tréninků a používání sporttestru (pak kouknout na trénink a rozebrat si ho) – koukat jak trénuje Plizi a komunikovat s ním a s Márou je nutnost, víc se hlídat, když jsem unavený a poslouchat tělo. Na druhou stranu i po noční je potřeba se někdy přemoct a nebát se toho. Soustředění – bez nich to jde, ale s nimi to jde o 200 % lépe a hlavně ta motivace a zábava, lepší stravování - shodit 5 kg bylo k nezaplacení a lépe jsem se snažil pít a popř. jíst i na tréninku, přes zimu vitamíny + 2-3 pomeranče denně je nutnost (podařilo se mi nebýt nemocný (až na to nachlazení před Toblachem).
Lenka: Začala jsem více jezdit na kolcich, v létě jsem objela několik závodů na kolcich a zaměřila jsem se více  na soupaže. A hlavně nesmím opomenout týmová soustředění a společné tréninky:-)

8) Byl jsi spokojen se soustředími a proč?

Kája: Soustředění na KL na Béďově – perfektní, baví mě trénovat  ve skupině a objevovat nová místa, to je moje vášeň, Sjusoen – lyžařský ráj + super parta + trénink ve skupině = co víc si přát.
Terka: Ano, soustředění byly famózní a kudy chodím, tam je chválím. Vše skvěle zorganizované, úžasná místa, krásné a těžké tréninky a k tomu tak báječná společnost. Lepší podmínky k tréninku už prostě nejde vytvořit.
Lenka: Ano, pro mě je to úžasná dovolená:-), navíc se pokaždé sejde skvělá parta lidí, se kterými je legrace po celé soustředění:-) , takže se člověk perfektně odreaguje. Ale stejný účinek mají i společné tréninky:-)

9) Co bys potřeboval nebo čekal od týmu?

Plizi: Budu rád, když mi dá tým podporu jako dosud a to zdaleka nejen materiální podporu. Chtěl bych, aby byla v týmu pořád dobrá nálada a abychom se navzájem motivovali ať při tréninku nebo na závodech a vůbec.
Kája: Stejnou podporu a důvěru, jako jsem měla do teď.
Terka: Vše, co jsem potřebovala jsem ještě v mnohem větším rozsahu dostala – zázemí a podporu…

10) Potřebuješ pomoct s tréninkem?

Plizi: Mára by za mě mohl odjet nějaké kilometry v zimě a dešti a já bych si jezdil jen za sluníčka?